Vatulino je opravdu velmi živé letiště. Není divu! Pohybujeme se zde skoro na hranici frontové linie. Sirény, flak, výbuchy. To je dennodenní součást tohoto území. Necítím se zde úplně v bezpečí, ale člověk si svoji pozici nevybírá. Obzvlášť v armádě. Proto se snažím fungovat, jak nejlépe dovedu.
Přichází hlášení, že ze severovýchodu se blíží nepřátelská letadla. Předpokládá se útok na pozemní jednotky v okolí Kholmu. Startujeme v 8:30 a po nabrání výšky stáčíme nad oblast ve čtverci 1715. Na místě jsme za 5 minut. Střelba ze země prozrazuje, že hlášení se nepletlo a nepřátelské stroje už konají svoji povinnost. Já se ji chystám vykonat taky. Napravo pode mnou právě zahlédnu I-16, která odpaluje rakety na dělostřelecké pozice, a úspěsně zasahuje. Snažím se pomalu přikrást za soupeře, ale můj stroj má celkem vysokou rychlost. Tak ho lehce zezadu podlétnu a už si ho rovnám do zaměřovače. Jsem dost blízko, ale přesto vypálím. Vidím, jak mu odkrajuji polovinu VOP a celou SOP. Než stačím cokoliv udělat, silný náraz odletajících velkých, opravdu velkých střepin zastavuje motor. S vytřeštěnýma očima sleduji ohnuté stojící listy vrtule. Koukám po okolí, zda by nebyla možnost někde dosednout na břichu. Ale dnes se rozhodně necítím na jakékoliv hrdinství. Odhazuji kryt kabiny a už se deru ven z kokpitu. Na padáku jsem dopadl je několik metrů od letiště Kholm. Už pro mě naši jedou.
Zpět na základně jsem byl přibližně kolem 10. hodiny dopoledne. Podal jsem podrobné hlášení a odevzal celý zápis z události veliteli. Ještě vyřizuji nejnutnější záležitosti ohledně ztáty stroje, ale už ve dvě hodiny odpoledne sedím v „eF dvojce“ a jsem připraven jako další pilot k doprovodu. Cílem je nedaleko ležící vesnise Tuchkovo, kde je železniční stanice, které je klíčovým místem zásobování nepřítele. A okolí je potřeba řádně vyčistit. Pro rychlý přepad byla zvolena skupina „stodevítek“ vybavených bombami. My se pokusíme zajistit klid na jejich práci. To se nám daří a za celou dobu k nám nepřiletěl jediný nepřátelský letoun. Jen všudypřítomný flak naznačuje, že se pohybujeme mimo naše území. Vracíme se. Světlice na letišti signalizuje volnou přistávací dráhu, tak žádám o přistání. To je povoleno, tak dosedám jako první. Sjíždím co nejrychleji z runway, abych uvolnil místo dalším dosedajícím strojům. Vypínám motor, otvírám kabinu… sirény! Rány z flaku jsou slyšet po celé ploše letiště. Zvedám hlavu k obloze a tam je hotové peklo. Na letiště se dostavila skupina nepřátel a snaží se napadat přistávající stroje. Já už nemám rozhodně čas na nový start. Vyskakuji ze stroje a běžím se schovat. Modlím se za kamarády a držím jim palce, aby to zvládli. Teď mě mrzí, že jsem šel na přistání první a nemohu jim pomoct.