Postup naší armády je opravdu bleskový. Tím se fronta posunula celkem daleko od naší základny. Proto tady máme relativní klid. Co se mě dotklo byla smrt Erharta a Ludwiga. Byli to určitě fajn chlapíci, které jsem nestačil ani poznat. Ale na číhající smrt si tady člověk musí zvyknout. Dnes se startuje až v 15:21, takže jsem měl dopoledne jen pro sebe. Náležitě jsem si ho užil. Teď už ale sedím v kokpitu a připravuji se na svůj třetí bojový let. Opět jde o doprovod útočných bombardérů Bf-109E. Doprovodíme je až do čtverce 0606.2 poblíž Kushnikovo. Jakmile splní svoje poslaní, pokusíme se je ochránit i cestou zpět. Severozápadně od cílové oblasti je letiště Lukovnikovo. Předpokládáme, že odtud bude na základě hlášení startovat nepřítel. Má to nejblíže. Světlice hlásí volnou ranvej. Je polojasno. Nejhorší je vzdálenost od cíle, tedy celkem 220 kilometrů tam a zpět. Pokud dojde k boji, bude to s palivem jen tak tak. Ještě že „Ečka“ nejsou lenochodi. Cesta k cíli utekla poměrně rychle. Po 20 minutách začínáme hlídkovat a hlídat naše kolegy tam dole.
Po cca 5 minutách je hotovo. My všichni nahoře máme vykroucené krky z toho, jak neustále pátráme po nepříteli. Ale nic. Divné, nicméně milé. Ale člověk nesmí polevit v ostražitosti. Cestou domů stále pozorně pozoruji oblohu. Po 20 minutách nám přichází poděkování a my se odpoutáváme k návratu na naše letiště. Přistání a už se hrneme na sklenku dobrého vína. Klidný říjnový den je za mnou.