Někdy mně přijde, že nic jiného než doprovod bombardérů neexistuje. Asi si musím zvyknout na tento typ akcí. I dnes ráno vyrážíme podpořit a ochránit naše kamarády na Junkersech. Cílem je průmyslová oblast Chupriyanovky. Slunce na východě začíná šplhat na horizont a nepříjemně štípe svými paprsky do očí. Bude nápomocné nepříteli, který se v jeho kotouči snadno ztratí. Ihned po startu hlásí velitel nepřítele na severovýchodě, který míří na naše letiště. Než se dostaneme k Ju88, budeme muset odrazit nájezd Rusů. Už rozpoznávám kontakty. Skvělou službu odvádí pozemní personál se světlomety. Využívám pomoci ze země a už mám jednoho Miga na dostřel. Zkontroluji, zda se netoulá nějaký nenasytný pilot za mnou a pálím. Dvě krátké dávky posílají soupeře nemilosrdně k zemi. Sebevědomí z vítězství ve mně roste každým dnem. Není čas kontrolovat místo dopadu. Je tu rušno, takže pátrat po další kořisti nezabere skoro nic. Strhávám knipl prudce doprava a vybírám si dalšího Miga. Delší dávka ukrojí celou pravou vodorovnou ocasní plochu a na trupu vykreslí několik otvorů, ze kterých se valí šedočerný dým. Nechávám očividně dodělávajícího soupeře svému osudu. Ten už se do soubojů rozhodně nezapojí. Kontroluji oblohu. Už je tu poměrně klid, tak vyrážíme doprovodit Ju88 na domovské letiště a po 30 minutách přistáváme na domovské základně. Adolf Bender putuje na ošetřovnu, ale jinak máme celkové skóre 5 kusů! To je pro naši osmičlennou partu velmi pěkný úspěch.
Rychlý start! Na naše letiště se valí skupina bombardérů s doprovodem. Přidávám plyn souběžně s Danielem Langem. Musím být co nejdříve nahoře. Nechci to schytat na runway. Zatahuji podvozek a vypínám poziční světla. V trojúhelníku svého předního štítku vidím snad 15, možná 20 kontaktů. Tak to bude veselé. V tomhle šrumci se budu muset spolehnout sám na sebe. Tady nebude čas na volání o pomoc. Zachytávám první stroj a okamžitě poznávám, o jaký typ jde. Mig točí pravou stoupavou zatáčku a asi si nevšiml že se za něj z levé strany přibližuji. Jeho chyba ho posílá nemilosrdně k zemi. Na nic nečekám a po kontrole zadní části prostoru a zjištění, že je „sauber“, opět tlačím plynnovou páku na doraz a hledám další kořist. Opět Mig a opět nepozornost nepřátelského pilota. Bez sebemenší námahy se začínám přibližovat z jeho zadní dolní polo-sféry. Dávka mu rozcupuje spodní chladič a na trupu jsou při přiblížení vidět díry po granátech. Druhý pilot se nekontrolovaně řítí k zemi. Vteřinu nato, co jsem spustil padajícího Rusa z očí, jsem se hodně lekl. Před nosem mně proletěl další Mig. Sakra, kolik jich tady ještě je? Příležitost dělá zloděje a tak završuji dnešní bojový let hattrickem. Ano, sestřeluji pravděpodobně posledního soupeře podle ukazatele munice. Co mě trochu znervózňuje je zvuk mého DB. Při posledním souboji mě zasáhly odletující kusy z rozpadajícího se letadla. Uberu plyn a klesám na 500 metrů. Mířím k letišti. Skřípění a velká rána doprovází zastavení vrtule. Tohle už nedotáhnu, tak kroutím hlavou ze strany na stranu a hledám alespoň trochu rovný terén na nouzák. Výška a rychlost mně moc času nedávají. Po pár vteřinách a tichém modlení se bořím do hnědé neorané půdy. Bolí mě celé tělo. Náraz je opravdu silný a já upadám do bezvědomí…
