Eduardí stodevítka v kabátu JG300

Eduard nemá aktuálně ohledně modelů Bf109 konkurenci. Skvělé „čtvrtky“ momentálně doplňují „dvaasedmdesátky“. Tyto zmenšeniny, které by stály za postavení, dělá ještě Tamiya. Ale cenově se vymykají tomu, co dokáže Eduard. Možná budou jednodušší na stavbu, ale to nevyváží vybavení, které firma Eduard do svých stavebnic standardně dává. A tak je volba jasná. Zásobu Eduardích Bf109 v obou měřítkách mám celkem dost. U některých kousků jsem přistoupil i ke zdvojení zásob 😀 . Klasická modelářská úchylka 🙂 . O to snadnější. Sáhl jsem do zásob a vytáhl krabici s jedním „Gustavem“, který momentálně leží přede mnou na stole. Tohle je ta jednodušší část. Druhá je trochu složitější. Vybrat správnou kamufláž a stihnout vše do Stodu. Obojí je pro mě nadlidský výkon. Většinou se mi totiž líbí kamufláže, které nejsou součástí balení u stavebnic, takže si to zbytečně komplikuji. A když už si nakonec vyberu, tak je to zase složité na stříkání a toho se momentálně dost bojím. Nakonec mám finální kamufláž zvolenou, tak k ní něco málo napíšu.

Stroje luftwaffe vždy přitahovaly moji pozornost. Jejich zbarvení je, co se variability týče, nejzajímavějším prvkem celé 2. světové války. Skoro by se dalo obrazně říct, co stroj to individuální kamufláž. Já jsem přesto zvolil jednobarevný kabát. Jde o stroj Messerschmitt Bf109G-6 od 1./JG 300 vyfotografovaný na letišti Bonn-Hangelar. Datum je někdy konec roku 1943 nebo začátek roku 1944. Na obou fotografiích je přítomen Hermann Wischnewski, známé eso od JG300 (tady musím hodně poděkovat členovi modelfóra Archiváři za pomoc s rozborem).

První fotografie je detailní záběr na oblast okolo kabiny. Zde je perfektně vidět černý pás na křídle. Co nemohu identifikovat jsou dva malé fleky pod kabinou (bude někdo vědět?). V kabině je dobře viditelná opěrka hlavy i s pancéřováním (vždy jsem byl přesvědčený, že je to záležitost jen varianty G-5). Co mě trochu mate, je znázornění černého pruhu na křídle. Známý výrobce doplňků a obtisků, firma AIMS, uvádí ve svám návodu, že by se měly pruhy od náběžné hrany rozšiřovat. Já zastávám názor, že pruhy jsou stejně široké jak na náběžné hraně, tak na konci křídla. Co si myslíte vy? Nebojte se napsat cokoliv Vás napadne do komentářů.

Na stroj je pravděpodobně ještě jedna fotografie (doufám, že se nepletu), a je to na Bf109G-6 bílá 4. U směrovky stojí opět Hermann Wischnewski. Mě ale zajímá právě stroj v pozadí. Na 90 % jsem přesvědčený, že stroj v pozadí je právě bílá 1 z detailního snímku. A proč si to myslím? I když je fotografie silně rozostřená, jednička jde rozpoznat dobře, a je zde vidět i část černého nátěru u přechodu křídla na trup. Já vím, že toho moc není, ale přesvědčení, že jde o stejný stroj, jsou u mě velká.

Další pozornost jsem věnoval kuželu. Ten má okolo obvodu bílý proužek. Zpočátku jsem to viděl jako dva odstíny, ale při přiblížení je to viditelné podstatně lépe. I u pohyblivé části SOP jsem si nebyl jistý bílou barvou. Nejprve jsem měl pocit, že to způsobuje dopad slunečního svitu, ale nakonec mě přesvědčil opět Archivář, který mě upozornil na to, že některé stroje u JG 300 měly pohyblivou část SOP v bílé barvě. Tak se nakonec přikláním k bílému nátěru. Co je dobře viditelné jsou přídavné nádrže. Výborný článek na tento stroj (a další stroje JG300) najdete na jedinečném blogu FalkeEins – the Luftwaffe blog. Zde je ke zhlédnutí i originální scan fotografie bez vyčištění. Doporučuji přečíst.

To je asi vše k této kamufláži a teď už jen postavit ten model 😀 . Stále se k tomu nemohu nějak dokopat a čas tlačí. Asi bude nutné nasadit noční šichtu.