Recenze – Sky Nomads – Alexander =BlackSix= Timoshkov

Ono to nemá kříže ale hvězdy! Jaký je v tom rozdíl? Dnes bohužel žádný 🙁 . Nebudu zde řešit politické záležitosti, takže tohle byla moje první a zároveň i poslední vsuvka. Omlouvám se za to, ale musel jsem. Po poslední kampani, kterou jsem z větší části prožil v nočních hodinách za svitu měsíce, a na ne úplně nejrychlejším stroji, se opět dostavila chuť stíhacího pilota. Nechtěl jsem ale pilotovat žádný kus za Luftwaffe a ani nebyla chuť na žádného Brita nebo Amerikánce. Tak jsem se nakonec rozhodl, že už bych měl začít vybírat i ze zakoupených kampaní. Autor BlackSix je záruka kvality, a proto jsem se vrhl na jeden z jeho posledních kousků.

No to je paráda… nevím co mám hlídat dřív! Olej, voda, RPM, Mixture, Supercharge. Co to sakra znamená?! Já ty ruské mašiny nelítám, a když náhodou do něčeho skočím, tak je to takové krvrdlání pákami, že člověk ztrácí přehled o tom, co se děje všude okolo 😀 . Těžký život to musel mít ten ruský pilot. Když jsem se ale rozhodl tuto kampaň odehrát, tak se to prostě musím naučit. U nových strojů, které jsem ještě nelítal, pravidelně začínám tím, že nakoukám na Youtube pár videí. Nakonec nasadím i quick mission, abych si to osahal osobně. Další věc, do které jsem se pustil, bylo nastavení potřebných pák a tlačítek. To je prostě nutnost, bez které se neobejdete. Jsem lenoch, a tak mám jen jedno nastavení na vše, a profily na joystick, plyn a další pomocníky si nedělám (jednou se do toho pustím). Když už jsem měl vše jakžtak nastavené, spouštím první misi.

Tohle nebude vůbec lehká kampaň. Už první mise vypadala velmi divoce. Najednou okolo Vás sviští kulky a vy se musíte snažit vyhýbat všem střelám a zároveň se snažit i něco trefit. To, na co jsem si musel znovu zvyknout, je start a přistání. Startování ještě ušlo, i když se mi zdálo, že se Yak nechce ani za boha odlepit od země. No a přistání? Ani nemluvím. Zpočátku jsem si musel navyknout na brzdy kol. Mám je nastavené na joysticku místo plynu 🙂 , ale i tak jsem brzdil pedály jako v „Beefku“ 😀 . Zvyk je železná košile. Co mi vadilo podstatně víc, bylo to, že jsem minimálně do nějaké třetí, čtvrté mise, stále nemohl vychytat rychlost při dosednutí a dost často jsem končil na konci dráhy nebo za ní.

Ve vzduchu se během plnění Vašich úkolů pohybuje fakt hodně letadel. Na to si musí člověk přivyknout a dávat si pozor, koho má zrovna na šesté hodině. Občas se člověk zapomene a soustředí se na cíl před sebou, a co se děje za zády nevnímá. Tady to prostě nejde. Krátká dávka na cíl a rychlý pohled dozadu je z 99 % jistota přežití. Já se občas nesoustředil, a vracel jsem se domů s totálně děravou mašinou. V sedmé misi se mi stala nepříjemná věc. Měl jsem za sebou dva nepřátelské kusy v podání Fw190, které intenzivně útočily na naši kolonu vozidel. Otáčím se. Za mnou už nebylo nic, a tak svolávám spolubojovníky na pokračování v misi. Budeme se vracet domů. Zkontroluji kurz a najednou rána jako z děla a venkovní pohled. Jsem mrtvý 🙁 . Zrovna jsem neměl zapnuté natáčení, takže nemám tušení, kdo to do mě narval. No, a co teď? Začalo dilema, zda mám v kampani pokračovat. Nakonec jsem si stanovil nové pravidlo. Každou statickou kampaň budu hrát pod heslem „třikrát a stop“.

Moc hezky je napsaný příběh Vašeho pilota. Zde jen malá ukázka z osmé mise.
„Těsně před večeří mě zavolali na velitelství a nařídili mi vést skupinu pěti pilotů k převozu nových letadel z Timaševské. Polovinu noci jsme strávili v náklaďáku GAZ, který vybral snad všechny jámy po silnicích, a dorazili jsme do cíle, aniž bychom zamhouřili oči. Náš pluk obdržel dva nové Yak-7b, třikrát Yak-1b, ale opět ani jeden Yak-9, i když jsem jich pár viděl na vzdálené letištní ploše. Yak-9 vzbudil u všech velkou zvědavost, ale stále byl poskytován jen ve velmi malém počtu. Okamžitě si je nárokovaly vyšší hodnosti. S tím se nedalo nic dělat…“

Celkem fajnové bylo, že se mezi masomlejnkové mise vetřely i dva kusy se zaměřením na pozemní cíle. Jedna Vás vrhne do brzkých ranních hodin. Váš úkol je zaútočit na letiště u Anapy. Já nejsem moc zdatný ohledně bombardování. Byl jsem rád, když jsem něco trefil s Ju88, no a teď jsem měl jen dvě bomby 🙂 . Co myslíte? Trefil jsem kde co, jen ne cíl 😀 . Tak jsme si společně s mojí dvojkou zchladili žáhu na německé koloně. A byla to opravdu ohnivá podívaná. Trefil jsem tři plné cisterny. Takže i když jsem u hlavního úkolu selhal, nějakou tu ztrátu jsem nakonec soupeři uštědřil.

A je tu konec a s tím spojené tradiční hodnocení. Bodově to vidím z mojí strany následovně. 9/10. A proč ne plných 10 bodů? Není to vůbec z důvodu, že by nešlo o našlapanou kampaň. Naopak, je to velmi dynamické. Nenudil jsem se ani vteřinu. Spoustu letadel ve vzduchu, spoustu pozemních operací. Velmi skvěle napsaný příběh. Ten se mi opravdu hodně líbil. Délka každé mise se pohybuje plus mínus půl hodiny, což je příjemné a já byl večer ochoten dát i dvě za sebou. Počet misí (15) bych viděl jako základ pro placenou kampaň. to, co ubralo ten jeden bod je asi to, že tam nebylo vlastně žádné extra překvapení. Doletíš do bojové oblasti, sestřelíš co se dá, a vracíš se. Trochu to na závěr vylepšují poslední dvě mise. Takže vřele doporučuji!

Během psaní této recenze jsem se rozhodl pozměnit trochu styl prezentace. Tak uvidíme, zda se Vám bude moje další recenze líbit i vizuálně. A co to bude? No, kampaní za Luftwaffe tady máme moře, za ruské letectvo se tu taky něco najde, tak se konečně vrhnu na ty amíky. „Have a good flight, friends.“