Přeskočit na obsah

Kariéra – I./JG 52 – City under siege – 4.11.1941

O tom, že nás čeká přesun blíž k Moskvě, se už vědělo déle, ale přesné datum jsme se dozvěděli až včera. A dokonce jsem se dozvěděl opravdu nemilou věc. Je málo pilotů, a tak někteří budou muset zpět do Stariny po vlastní ose a přeletět se zbývajícími stroji ještě jednou. Velmi zvláštní případ, do kterého jsem zapojen bohužel i já. První start je v 8:30. Vzdálenost na nové letiště Vatulino je přibližně 120 kilometrů. Už teď si říkám, že cesta zpět na základnu do Starina bude po zemi trvat minimálně dvě hodiny. Ach můj bože. Lepší na to nemyslet. Už je sakra poznat, že zima přebírá vládu a ranní teplota -2 °C není úplně nejpříjemnější. Ale východy slunce jsou zde úžasně barevné. To zahřeje i v takovém ranním mrazíku. Let probíhá bez problémů. Zvýšená aktivita je hlášena jen ve čtverci 1415 u obce Ignatkovo.

Jakmile vstupujeme do tohoto čtverce, velitel hlásí tři nepřátelské stroje na 11. hodině. Celá naše skupina šesti Messerschmitů se připravuje udělit potulující trojici lekci. Než si najdu pozici k útoku, kamarádi odvádí perfektní práci a všechny tři P-40 se rozbíjí o zemský povrch. Na nové letiště dosedám bez jediného výstřelu. Okamžitě přeskakujeme do přistaveného vozidla a razíme zpět do Stariny.

Jsem hotový. Byla to dlouhá a příšerná cesta. Snažil jsem se aspoň na vteřinu usnout, ale bez šance. Konečně jsme na místě. Házíme trochu jídla do úst a už nasedáme do strojů. Pokud půjde vše hladce, jsem na nové základně desetinásobně rychleji než cestou sem, do Stariny. Startujeme v jiném pořadí a jsme posledních šest strojů, co je potřeba přemístit. Opět je hlášena zvýšená aktivita ve čtverci 1415. A ani teď se souboji nevyhneme. Jen jde o jiný typ soupeře. Migy sem přiletěly obtěžovat pozemní jednotky. Vítězství se opět naklání na naši stranu, a já si z tohoto souboje odnáším jednu udolanou kořist. Po chvilce je nebe čisté, a za pár minut dosedáme na Vatulino. Jdu odpočívat. Jsem totálně vyčerpaný.