Dnešek byl velmi zvláštní. Byl jsem napsaný na odpolední volný lov s Lukasem Goldbergem. Odstartovali jsme přesně podle pokynů. Nejhorší na celé akci byla vzdálenost. Vesnice a přilehlé letiště Simonkovo je vzdušnou čarou vzdálené přibližně 130 kilometrů, a z toho je 1/4 za frontovou linií.

Vystoupali jsme na 2000 a srovnali kurz severně od základny. Snažil jsem se v sedačce co nejlépe uvelebit. Přeci jen šlo o poměrně dlouhou cestu. Snažil jsem se u Lukase držet co nejblíže, pro případ rychlého zvratu. Cesta utíkala pomalu, i když naše rychlost byla kolem 400 km/h. To, že jsme byli nad nepřátelským územím, bylo rozpoznatelné jednoduše. Flak. Jakmile jsme doletěli nad určenou oblast, začali jsme opisovat kružnici mezi zmíněnou vesnicí a letištěm. Vždycky, když jsme se přiblížili k letišti při opisování hlídkového okruhu, spustil flak. Tak to bylo pořád dokola. My jsme bedlivě sledovali oblohu a hledali nepřátelská letadla. Nikde nikdo.

Mrknul jsem na hodiny, a očima jsem přejel dolů na budík s palivem. Trochu jsem se vylekal. Rafička se nacházela silně pod polovinou a čekala nás dlouhá cesta domů. Pokud tady budeme ještě chvilku kroužit, tak budeme mít problém s doletem. Nedej bůh, ještě cestou potkat nepřítele. Nahlásil jsem svůj stav Lukasovi. Nabral jsem směr domů. Plyn na 50%.

Když jsem se přiblížil k letišti na přistání, uvědomil jsem si, že za celý let jsme nepotkali jediný nepřátelský stroj. Opravdu divné. Měla snad dnes válečná mašinérie volný den?

Dosažená ocenění: * 13.10.1941 – Pilot’s Badge * 15.10.1941 – Wound Badge in Black * 15.10.1941 – Iron Cross 2nd Class *